Bezhotovostní svět je jedna z vizí blízké budoucnosti finančních futurologů. Takže zkusím týden opravdu bez hotovosti a aby to bylo to pravé fintechové, tak také bez karty. Jediný „přípustný“ způsob placení je mobilem. Takto subjektivní experiment je z podstaty omezený na místa, kde obvykle utrácím nebo kde zkusím platit. Budu se v rámci experimentu snažit nepodvádět. Tzn. zkusím se chovat normálně a nebudu svůj program přizpůsobovat tomu, jak se kde dá platit.

Mobilní platby

V ČR v současné době nabízí platby mobilem jen ČSOB a KB, ostatní mají tuto technologii v plánu nebo v nějaké fázi pilotního provozu těsně před spuštěním (ČS, Air). Já ve svém okolí znám jediného člověka, který to také zkouší. Takže pokud osobní zkušenost nemáte: do mobilu si nahrajete bankovní aplikaci, která umí tzv. NFC (near field communication) platby. V mém experimentu hraje Mobilní banka od KB s Mobilní kartou v mobilu Mi5 s Androidem. Aplikace umí komunikovat s klasickým karetním terminálem stejně jako při bezkontaktní platbě kartou. Prostě přiložíte mobil a počkáte na pípnutí. Mobil stačí mít probuzený, ale může být zamčený a nemusí mít připojení k internetu. Pokud platba vyžaduje PIN, nezadává se do platebního terminálu, ale do mobilu, pak je třeba mobil znovu přiložit.

Posloupnost vývoje je neúprosná. Od karty, přes nalepovací stickery až k appce. Mobil má každý v ruce častěji než kartu z peněženky. Navíc nastávají i situace, kdy máte u sebe jen mobil a žádnou kartu. Takže: jak dlouho vydržím jen s mobilem?

Experiment začíná

Účet nadotovaný, mobil nabitý, akce! …pro jistotu si strkám do peněženky stokorunu.

Už dopředu jsem za velkou výzvu pokládal platbu u řidiče příměstského autobusu. Cena za jízdu 56 Kč. Když jedu ráno do práce, z našeho malého města čeká na bus vždy hlouček a všichni chceme být co nejdřív v teple. Proto je v zájmu všech, aby placení odsejpalo. Řidiče prodej jízdenek také nebaví. Navíc hlídat různé koncové stanice, kontrolovat studentské a důchodcovské slevy, vylézat otevírat zavazadlový prostor pro kufry, okřikovat rozpovykované trampy…. Řidič, ten tvrdej chleba má.

Za roky co jezdím jsem zažil nespočet scének, kdy řidič nepřijal platbu vysokou bankovkou a poslal pasažéra rozměnit si do trafiky. Jindy naopak řidič převzal hrst drobných a bez počítání je vyhodil oknem ven se slovy: „Na to se ti můžu vys…“ Trvalou šikanou jsme si všichni zvykli mít pokud možno obnos nachystaný přesně v těch správných mincích. No uvidíme jak se řidičovi i mě platba zjednoduší (!) s novou technologií.

Pondělí ráno, nastupuju. Mobil v ruce, v kapse pro jistotu peníze.

„Dobrý den. Jednou Praha. Kartou“

Řidič: „To už je pozdě, už jsem to odmáčkl.“

Platím potupně cash.

 

Bus pondělí večer, druhý pokus: „Dobrý den, kartou.“

Řidič: „Jakou kartou? Slevovou, předplacenou…?“

„Platební. VISA“ říkám a mávám mobilem.

Přiložím, aha chce to PIN – zrovna teď.

Řidič: „Zatím nic!!!“

Paní za mnou nervózně vzdychá. Okamžik napětí. Píp. Povedlo se, první platba v busu. Malý krok pro člověka… Řidič i já si hlasitě oddechujem. Aha, tady nevyleze jen jízdenka, ale i druhý papírek s potvrzením platby kartou…takže jasné rozpoznávací znamení. Všem leze jen jízdenka. Uvažuju: čím víc lidí platí „kartou“, tím rychleji řidič musí doplňovat papír. A to se mu asi líbit nebude.

RaJ (Restaurace a jídelny) skóre 4:3

Zkouším platit v hospodách, kam chodím na oběd. Nebo večer s přáteli – v experimentálním týdnu se to zrovna nějak sešlo. Všude, kde berou kartu, tak mobil funguje bez problémů. Některý hospodský nebo barman, když se zeptáte, tak vám řekne, že preferuje hotovost, protože z karetních transakcí si „jeho“ banka něco strhne. Platba mobilem stejně jako kartou je pro něj nutné zlo.

Za týden jsem navštívil 7 podniků. Bohužel ve třech jsem s NFC nezamachroval. Mexická Cantina na Újezdě – karty neberou. Zahradní restaurace Krmelec v Dobříši také ne. Třetici doplnila Restaurace u Krále Václava IV v Kunraticích, kde na všech dveřích v den konání závodu Velká kunratická a tedy v den, kdy mají vždy narváno, měli nápis: Porucha spojení – karty nebereme. Výsledné skóre je pro mne smutné překvapení: mobil jen těsně vítězí nad lží, nenávistí a hotovostí 4:3.

 Speciality

Z placení se stává sport, téměř všude bez problému platím mobilem. V parkovacím automatu na zóně, u benzinové pumpy, v bioobchodě Rozmarýna atd. Umanutě hledám místa, kde by to mohlo nejít. V Lidlu běží akce: Přispějte na nadaci dětem. U pokladny mají plastovou kasičku na drobné. Ha! Díky mému experimentu nebudu moct přispět na dobrou věc. To mě mrzí. Na druhou stranu mám škodolibou radost, že jsem našel zas jedno zpátečnické centrum. Na konci markování mi pokladní říká: „Nechtěl byste přispět?“

„Ale já platím kartou.“

Pokladní pohotově: „To nevadí, já Vám to přičtu k nákupu. Kolik chcete přispět?“

Obavy byly zbytečné, fasuju samolepku a 50 Kč putuje na nadaci.

Překvapení naopak čeká ve vietnamské večerce FIVUZA. Karty berou, mobilem platil lze, ALE! Ale jen částky vyšší než 50 Kč. Dyskrymynace!

Podobné překvapení na Poště. Kupuju obálky, vidím platební terminál, hlásím platbu kartou. Pošťák za sklem: „Jakou kartu máte? Bereme jen ČSOB a Poštovní spořitelny. To byste musel na nějakou větší poštu.“

Takže zase Johny Cash.

Stejně tak jsem ani nezkoušel vytahovat mobil u prodavače časopisu Nový prostor.

Nevyzpytatelný PIN

Při platbě kartou je pravidlo jasné: nad 500 Kč vždy PIN. A pak když platíte během krátkého období více plateb, tak se pro kontrolu může někdy někde vyžadovat PIN i na menší částku. Osobně se mi to nestalo ani před Vánoci.

Pro NFC je algoritmus nějak přísnější. Pondělí první platba 56 Kč, chce PIN. Poledne 200 Kč, nechce. Večer 56 Kč – zase chce PIN! Zkoušel jsem algoritmus vyzískat z KB, ale nepochodil jsem. Takže subjektivně to je ta největší otrava: najdete obchod s terminálem, berou i kartu Vaší banky, částka není ani moc malá, ani moc velká. Stačí mávnout mobilem. A von zrovna chce PIN. Pruda!

 

Finále

Za týden se pokládám za zkušeného platiče. Nikde jsem nikoho mobilem platit neviděl. Někde to i obsluha platebního zařízení potvrdila, když se mi koukali na mobil v ruce.

V pátek ráno hlásím rutinně řidiči autobusu:

„Dobrý den. Jednou Praha. Platební kartou.“

Řidič vidí, že v ruce žádnou kartu nemám a ptá se: „A jak budete platit?“

„Mobilem.“

Řidič zvědavě natahuje krk: „No to jsem ještě neviděl.“

Píp.

Řidič: „Jé, ono to opravdu funguje!“

Na sklonku roku 2017, 50km od Prahy zažívám příval radosti. Jsem NFC-evangelista!

 

Za 7 dnů jsem uskutečnil 18 transakcí NFC, nejmenší částka 25,40 Kč, největší 1722. Mám-li mobil s NFC, klasickou kartu potřebuju jen na platby na Internetu. Ale zatím ještě potřebuju hotovost.

 

P.S.

V pondělí další týden při cestě domů zase mávám u řidiče mobilem. Poprvé se platba zastaví. 56 Kč a zas chce PIN?!! Zadávám, platba odmítnuta. To se mi ještě nestalo. Říkám řidiči: „Zkuste to prosím znovu.“

On ironicky: „No MY máme času dost!“

I podruhé to chce PIN. Zadávám a platba opět odmítnuta!!!

Platím hotově.

Podělaný NFC! Pitomý fintech!